Nevyzpytatelný Flatland

18. 4. 2017 20:14
Rubrika: ...na Erasmu

Jsem v Hamburku. Už 18 dní. Cesta se napodruhé vydařila bez komplikací, jsem zdravá a strašně si to užívám. I za takovou krátkou dobu toho člověk zažije na spoustu článků, prozatím však aspoň několik prvních poznatků:

1. Bydlím na koleji. Ta kolej je strašně multikulturní, ostatně jako Hamburk celkově. Na patře tu máme dva černochy, tři asiatky, slečnu z Persie a dva kluky s arabskými jmény. A k tomu pár Němců. Je skvělý žít v takové různosti! Zažít, že to jde. A navíc vidět, že je to tu úplně normální, že se tomu nikdo nediví.

2. Můj pokoj je krásnej a velkej. Teda na český poměry rozhodně! K pokoji patří i malinkatá předsíňka s umyvadlem a kamrlík s poličkami a tyčí (vodorovnou!), prý šatna. Já tomu říkám šatnacimr. To, že bydlí každej sám a máme na patře společnou kuchyni, obývák, sušárnu, sprchy a záchody, dává člověku možnost jak dostatečného soukromí, tak potkávání se s ostatními. Potkávání myslím v kuchyni a obýváku.

3. V kuchyni je věčně cítit římský kmín. Pokud to nepřeplácne káva, třeba ta moje probublávající mokakovičkou (kterýžto způsob přípravy kávy z mých spolubydlících nikdo nezná).

4. Neexistuje tu koš na zbytkový odpad. Všechno se musí vytřídit do papíru, bioodpadu, skla a plastů. Otázka: Kam vyhodit obal upatlanej od plesnivýho tekoucího sejra?!

5. Vůbec se tu neříká „Guten Tag” a „Auf Wiedersehen”, natož „Grüß Gott”. Prostě vůbec. Ani úplně cizím lidem, ani docentovi na fakultě, ani arcibiskupovi. Prostě jen „Hallo” a „Tschüss”. Anebo místo „Hallo” severoněmecké „Moin moin”.

6. Do autobusu se nastupuje zásadně vepředu, pozdraví se pana řidiče a ukáže se mu jízdenka, nebo se koupí. Pitomý je, že tu jízdenku musíte mít po ruce, abyste mohli flexibilně přeskakovat z autobusu do autobusu, ale zároveň tak, abyste ji nevytrousili. Pro ženy, které nenosí peněženky na zadnici, ale v kabelkách naplněných takovou tou směsí pro dámské kabelky typickou, v níž se těžko něco udržuje „po ruce”, asi neřešitelné.

7. Ve škole mám zapsané tři předměty. Základy geometrie, Úvod do didaktiky matematiky a jeden jazykový kurz.

8. Asi půl kilometru od koleje mám katolickej kostel. Sice vypadá zvenku spíš jako modlitebna nějaké letniční církve, ale nápis „Katholische Kirche St. Thomas Morus” mluví jasně. Je to celkem štěstí, jelikož katolických kostelů je tu pomálu.

9. Zdá se mi, že postavení katolické a evangelické církve je tu naprosto prohozený oproti České republice. Evangelíků je tu drtivá většina, katolíci jsou v menšině. Ozdobené a pompézní kostely patří evangelíkům, katolické jsou jednoduché. U evangelíků si připadám anonymní, u katolíků vůbec, mše jsou takové jakoby neoficiální, lidové, v takovém staro-katolickém duchu, řekla bych. Možná proto mě to tu (oproti očekávání) víc táhne na katolické bohoslužby.

10. Mám zatím štěstí na naprosto nevyzpytatelný počasí. V jednom dni se vystřídá jak typický jarní den s hřejivým sluníčkem, tak déšť s vichrem a meluzínou, že vytáhnete i obrovskou teplou šálu, o níž jste si mysleli, že ji berete jen tak pro jistotu a ona bude celou dobu odpočívat na dně šatnacimru. A tak s sebou taháte pořád jak sluneční brýle, tak deštník. A tu šálu. (Na obrázcích je situace na Bílou sobotu; nejprve v 13:12 a později v 15:17. A takhle se to tu vystřídá několikrát za den.)

Na Bílou sobotu v 13:12...

...a v 15:17!

11. Hamburk není vůbec historické město, alespoň co se architektury týče. Ano, je tu sice novorenesanční radnice a pár obrovských gotických nebo barokních evangelických kostelů v centru. Ale jsou to, aspoň z velké části, znovu postavené nebo opravené ve válce rozbombardované budovy. Hamburk si zažil jedno z nejhorších bombardování v Německu: V létě 1943 se stal coby strategicky zásadní přístav cílem spojenců při operaci Gomora; zahynulo tehdy 40 000 lidí. Zímavé je, že toto číslo se v dějinách Hamburku v podobných souvislostech nevyskytuje jen zde, neboť stejný počet mladých mužů tomuto městu vzala první světová válka. Na nějakou opravdu starou stavbu zde tedy narazíte jen výjimečně.

12. Existuje knížka s názvem Flatland. Odehrává se v rovině, ve světě, kde není třetí rozměr, výška, a vypráví ji čtverec, coby její obyvatel. A já si připadám asi jako on. Hamburk je z měst, která postrádají třetí rozměr. Nemůžu si moc udělat představu o jeho rozloze, mít s ní nějakou smyslovou zkušenost, protože odnikud není vidět město tak nějak v celku. Nikde se za ním nezvedají kopce. Jen sem tam z něj trčí věž nebo výšková budova. Nebo nespočet obrovských jeřábů v přístavní části.

13. Hamurk musí být ráj pro cyklisty. Skoro se mi chce napsat spíš pro kolaře, neboť cyklista, to je pro mě člověk v uplém oblečku, s helmou, namakanou postavou a vymakaným kolem plným různých přístrojů, který měří bůhvíco všechno, a když si jde dát jedno malý někde do hospůdky, klapou mu boty o asfalt. Tak nikoho takového tu nepotkáte. Zato tu na kolech brázdí chodníky, respektive jejich fialové poloviny, pánové typu kravaťák v obleku, kožených botách, puntíkatých ponožkách a s aktovkou v nosiči, dámy v sukních, které za nimi vlajou, i v těch uplých mini, studenti a studentky, jakož i školní dítka. Na kole se tu jezdí za každého počasí a v jakémkoliv oblečení, ve kterém se normálně chodí do práce nebo do školy. Odpovídá tomu i počet zaparkovaných kol. Teda, zaparkovaných, řekla bych spíš odložených. Protože kola tu postávají prakticky všude a často k tomu není potřeba ani žádný pevný bod, k němuž by byla přichycená. A zůstávají prostě tam, kde je necháte, s veškerým vybavením, třeba i s dětskou sedačkou. A někdy zůstane i velmi dlouho...

 

Zkrátka je tu krásně a zajímavě. V něčem jinak, v něčem stejně. Každopádně se snažím vysát čas, kdy tu mohu být, na samu dřeň, abych, až budu odjíždět, nezjistila, že jsem tu vlastně nebyla... 

Zobrazeno 849×

Komentáře

aduš

Super, Ani! Ach ach ach;)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O blogu

Anna Otrubová
na signály.cz

Články vznikají většinou coby zprávy z erasmu v Hamburku pro kamarády a přátele. Případní náhodní kolemjdoucí jsou samozřejmě také vítáni, jen vždy nemusejí pochopit všechny souvislosti.

Nejnovější články

Autor blogu Grafická šablona Nuvio